Už se asi trochu opakuji, ale nemohu si pomoct. Španělsko je v současnosti jednou z nejagilnějších líhní kapel řadících se do ranku s názvem „new wave of traditional heavy metal“. Není tomu tak dávno, co zde proběhla recenze aktuálního alba (tak trochu) krajanů RAPTORE. Pak už vlastně ani tolik nepřekvapí, že jejich bicmen Ángel Smolski jistí artilerii i u barcelonských LÖANSHARK, kteří tímto albem zároveň i debutují.

Trojice vsadila na maximální úctu k tradici zejména amerického heavy metalu, který se nezřídka výrazně kříží s hardrockem a o něco méně i s jinými rockovými formami. Zároveň Španělé úplně vypustili typickou dramaturgii ve formě střídání ostrých válů s „cajdáky“. Desítka kompozic alba „No Sins To Confess“ to hrne v našlapaném tempu, kde jedinou změnu přináší střídání rychlých kvapíku s nadupanějšími středními tempy.

Otázkou tak tedy je, zdali to v tomto nastavení dokáže bavit po celých téměř 40 minut? Je to hlavně záležitostí posluchačova přístupu. Deska je to totiž odehraná velmi zkušeně, nechybí zde vydařené úderné refrény („Machine Gunner“, „Midnight Shooter“ anebo výmluvná zpověď („Heavy Metal Addicts“), jiskrná kytarová sóla a především nahrávka dýchá příjemnou atmosférou reminiscencí časů, kdy se ve večerním vysílacím čase na MTV proháněly bandy vlasatých existencí.

Pokud i v nové vlně heavy metalu hledáte jistou osobitost, snahu prohledávat nové cestičky či ochotu poohlédnout se občas i do jiných žánrových teorií, s touto deskou nejspíše narazíte. Vlastně i jakákoliv nahrávka RAPTORE zní v porovnání s „No Sins To Confess“ progresivně a o počinech takových IRON CURTAIN ani nemluvě. Musím však podtrhnout, že tato kolekce je odehraná výborně, má skvělý zvuk (basa!) a ty skladby prostě parádně šlapou. Takže? Takže je to jen na vás. Já mám jasno!